Kristýna Dolejšová - rozhovor s blogerkami (6. díl)

Pro dnešek se zaměříme na trochu jiné téma, než na které jste možná u mě zvyklí. Stále tady omílám pravidelné cvičení, správné jezení a odpočinek. Ale k čemu by vám to všechno bylo, kdybyste neuměli ocenit sami sebe a necítili se ve svém vlastním těle? Tématem dnešního rozhovoru je tedy sebelásky. K rozhovoru jsem přizvala slečnu, která stojí za projektem #zanormalniholky. Projekt se mi natolik líbil, že jsem se o její autorce Kristýně Dolejšové chtěla dozvědět něco víc.

Projekt na #zanormalniholky se stal tak úspěšným, že se umístil v Křištálové lupě v kategorii Obsahová inspirace. Projekt je poměrně nový, nicméně i přes tu krátkou chvíli si získal spoustu sledovatelů. Hlavní myšlenkou je boj proti "ideálu krásy". Lidé, převážně ženy, by neměly být posuzovány a soudit se samy podle toho, jak vypadají. Měly by se mít rády takové, jaké jsou. Důležitější než tělo a vzhled je postoj a názory. Náš život by se neměl točit kolem nějakého čísla váze nebo čísla našeho oblečení. Není důležité, abyste byli štíhlí, ale že jste zdraví a můžete dělat to, co vás v životě baví.

Pokud máte s tímto tématem problém nebo vás tohle téma zajímá, tak určitě nepřehlédněte knížku, kterou v rámci toto projektu Kristýna sepsala - BEZ FILTRU. A pokud vás o Kristýně zajímá něco víc, pak určitě pokračujte dál v rozhovoru.

Jak bys popsala svou filozofii ohledně tvého životního stylu?

Znáš pohádku Lotrando a Zubejda? Pamatuješ scénu, kdy je Zubejda celá smutná a nemocná? V této pohádce jí vyléčí tři věci - slunce, jídlo a láska. Mám to stejně. Slunce, pohyb na čerstvém vzduchu, to jsou mé léky číslo jedna. Jídlo je lék číslo dva a je jen na nás, jestli to bude lék, nebo zabiják. A láska... ta je všude kolem nás, my ji jen nechceme vidět :) Takže abych byla v pohodě, hýbu se podle toho, jak se tělo cítí, jím to, na co má tělo chuť a s rozumem, a obklopuju se lidmi, které mám ráda :)

Jakým sportům se věnuješ? Jaké sporty si dělala v minulosti a čemu se věnuješ teď? Jak často sportuješ?

Jako malá jsem dělala snad všechno. Plavání, basketbal, florbal, tennis, aerobic... dnes občas běhám, v létě ráda jezdím na kole a plavu, a občas chodím na kruhové tréninky, když trénujeme s dalšími na Spartan Race.

Jaký máš postoj ke stravování? Omezuješ se nějak?

Jsem zastáncem intuitivního jezení. Každé dítě ví, že je zdravější okurka než smažené hranolky a hamburger. U jídla používám mozek, poslouchám svoje břicho a vnímám, jak se po jídle cítím. Jím všechno, ale samozřejmě s rozumem. Nepraktikuji krabičkování, počítání kalorií a ani výčitky z čokolády o půlnoci. Je to o balanci.

Jak vypadá tvá obvyklá snídaně?

V Austrálii jsem jedla hodně ovoce. Mango, melouny, ananas a čerstvá smoothie. V Čechách je mi teď zima, a tak je to horší. Většinou je to tmavý chléb, vajíčka, avokádo a teplý ovocný čaj.

Co bys poradila lidem, kteří stále bojují se sebeláskou a přijetí svého vlastního těla?

Aby nebojovali proti sobě a svému tělu, ale naopak začali spolupracovat.

Pověz mi o svém projektu. Jak dlouho existuje? Co bylo motivací vytvořit projekt #zanormalniholky?

To je dlouhý příběh. Vše je napsáno v mé knize BEZ FILTRU. Mohu ale říct, že projekt je na světě něco málo přes rok a motivací byla má osobní zkušenost, kdy jsem si díky nezdravému vztahu, zážitkům a komplexům z dětství a sociálním sítím sáhla na dno.

Jaké jsou tvé životní sny?

Bydlet u moře, mít ráno čas na jógu při východu Slunce při šumění vln, na stole čerstvé ovoce, v pelechu manžela s dětmi a pejskem, a dělat to, co mě baví. Chci být prostě šťastná.