Kurz Fitness instruktor (Ronnie.cz)

Jak už asi většina z vás tuší. V červnu jsem úspěšně dokončila kurz Fitness instruktora u společnosti Ronnie.cz. Protože jsem sama hledala před kurzem informace, co mě na kurzu čeká, tak jsem se rozhodla vám sepsat něco o tom, proč jsem se ho vlastně rozhodla dělat, co se mi na něm líbilo, a co by mohli vylepšit.

Kurz Fitness instruktor jsem si dělala u společnosti Ronnie.cz. Jedná se o rekvalifikační kurz, který je akreditovaný MŠMT. Umožňuje vám pracovat v posilovně, vést skupinové lekce, být osobním trenérem nebo mít své vlastní fitness studio. V rámci tohoto kurzu musíte absolvovat 150 výukových hodin, sepsat písemnou práci,

Jak to probíhalo?

Výuka byla vždy v pátek od 15 do 17-18hod a v sobotu a neděli od 9hod obvykle do 15-16hod. Všichni vyučující jezdívali z Prahy, takže se občas stalo, že jsme mi museli nějakou tu akademickou čtvrthodinku (někdy i víc) na vyučujícího počkat. Výuka se konala v budově TJ Sokol (Kounicova 22/77b, Brno) v horním patře v jedné ze zasedaček. Zasedačka měla velká okna, a protože se nacházela v horním patře, tak z ní byl i hezký výhled na Brno, takže člověka tolik nemrzelo, že musel, i když krásný víkend strávit učením.

První víkend

V pátek jsme měli zahajovací hodinu, na které jsme se dozvěděli základní informace ohledně kurzu, dostali jsme potřebné materiály v podobě vytištěných slajdů z přednášek a pan Provázek (spolumajitel Fitness akademie Ronnie.cz) nám dal základní lekci ohledně cvičení začátečníků a pokročilých.

Sobota a neděle byly věnovány anatomii. Byla to asi nejtěžší část zkoušky, a tak bylo fajn, že jsme měli možnosti jí absolvovat už v rámci prvního víkendu. Na přednášky nás měla Zuzana Fáberová (studentka fyzioterapeutie). Byla to asi nejsympatičtější a nejpohodovější vyučující z celého kurzu. Předala nám nejen potřebné informace, ale i své zkušenosti z praxe a ten víkend jsme se s ní rozhodně nenudili. Bylo potřeba se naučit názvy svalů (a to i latinsky), kde začínají a kde se upínají, jakou mají funkci (jaký pohyb vykonávají) a také jestli jsou spíše svaly, které mají tendenci se zkracovat (je potřeba je protahovat) nebo naopak ochabovat (je potřeba je posilovat).

Druhý víkend

Další víkend byl věnován výživě. Na tento víkend jsem se opravdu těšila. Na výživu jsme měli nutričního terapeuta Michala Richtera. Bylo vidět, že výživě skutečně rozumí a informace nám podal velmi srozumitelnou formou, takže i po tomto víkendu jsme odcházeli s hlavou naplněnou spoustu užitečných informací. Trochu nelogicky jsme začali pátek doplňky stravy, které moc smysl nedávají, pokud za sebou nemáte aspoň základ výživy. Dostali jsme informace ohledně proteinů (druhy, technologický popis výroby, výhody/nevýhody, dávkování), gainerů a různých jiných doplňků stravy. Naučili jsme se číst etikety a rozdělovat, které doplňky stravy jsou vhodné v období nabírání nebo naopak hubnutí.

Sobota a neděle byly věnovány trávicí soustavě a metabolismu základních živin (sacharidů, bílkovin a tuků) a jejich významu ve fitness. Dozvěděli jsme se, jak vhodně rozložit bílkoviny, co jíst před a po tréninku a jaký poměr živin má být ve správném jídelníčku. Přednášející možná trochu rychleji chrlil informace, než jsem občas dokázala stíhat, a věnoval trochu více prostor otázkám, ale ty nejdůležitější informace jsem si zapamatovala už na přednášce.

Třetí víkend

Třetí páteční lekce byla o antidopingu. Přednášejícím byl člen Antidopingového výboru ČR, který nás seznámil s různými kategoriemi zakázaných látek a navíc přidal i vlastní zkušenosti s dopingovými kontrolami ve sportu včetně olympiád. Osobně musím říct, že mě tato hodina příliš nezaujala a raději jsem se během ní učila anatomii. Po něm už přišel fyzioterapeut Jonáš Böswart, který s námi strávil v podstatě zbytek víkendu. V pátek jsme projeli antropometrii, tedy jakými způsoby se dá změřit postava (což mi také nepřišla nijak významně užitečná přednáška).

Sobota a neděle už ale byla věnována něčemu více praktičtějšímu, a to kineziologickému rozboru, při kterém jsme si detailně vysvětlili, jakým způsobem můžeme zjistit disbalance na těle. Aby je člověk zjistil, musí zkoumat postavení kostry. Líbilo se mi, že jsme si kompletní anamnézu mohli na sobě navzájem provést, když jsme se ve dvojicích ve spodním prádle navzájem vyšetřili. Na závěr jsme si ukázali, jakým způsobem můžeme protáhnout svaly, které bývají obvykle zkrácené, což se hodilo nejen ke zkoušce, ale i do praktického života.

Čtvrtý víkend

Další víkend byl věnován praxi ve fitness. V pátek nás pohodový Jirka Hybner seznámil se základním postupy a metodami posilování. Celou sobotu a neděli s námi pak statečně strávil v posilovně. Píšu statečně, protože posilovna v TJ Sokol je opravdu miniaturní a navíc v přízemí s nefungujícím větracím systémem a malý oknem. To byla asi jedna z největších nepříjemností na celém kurzu. Jinak co se týká vybavení, tak posilovna obsahovala všechny základní stroje, na kterých jsme si postupně v průběhu dvou dnů ukázali, jak procvičit jednotlivé partie. Všechny informace z posilovny jsme si museli ale sami zapisovat, což jsem i při velkém úsilí občas nestíhala, a tak jsem si pak pracně musela potřebné informace na internetu shánět. Cviky jsme si mohli navíc sami vyzkoušet, což někteří hojně využívali. Já sama se, a protože jsem nebyla v posilovně asi 7 let, tak jsem byla ráda, když mě kolega z kurzu den před zkouškou vytáhl do posilovny, kde jsem si všechny cviky vyzkoušela.

Pátý víkend

Poslední víkend byl tematicky nejpestřejší, protože jsme dobírali různá témata. V pátek na nás čekala pro mě ne příliš informačně zajímavá přednáška o finální přípravě bikinek, physique můžů a ostatních závodníků. Filozofie tohoto druhu sportu mi není vůbec blízká, a tak jsem si tento den raději o hodinu výuku zkrátila. Navíc nebyla součástí zkoušky, takže jsem o nic nepřišla.

V sobotu jsme měli asi nejhorší přednášku z celého kurzu. Vyučující Robin Jirásko (vystudovaný ekonom) v podstatě jen četl velmi monotónním hlasem slajdy. A i sám nám několikrát řekl, že pokud na přednášce nechceme být, tak můžeme odejít. I když se člověk sám snažil přednášku vnímat, tak se nemohl ubránit pocitu, že kdyby se to učil sám, tak by mu to zabralo podstatně méně času a navíc by z té přednášky měl mnohem víc. Po pár hodinách jsem proto rezignovala a začala se učit jiná témata. Škoda, že přednášející na přednášku opravdu rezignoval, protože z ní byla 1/5 otázek na zkoušce.

Nedělní přednáška byla podstatně zajímavější. Přednášejícím byla Ing. Dana Ondrášková, CSc., která nás velmi zábavnou formou spíše na bázi otázek a odpovědí provedla světem potravinářství. Sama učí na průmyslové škole potravinářských technologií, věnuje se potravinářství celý svůj život, a jak bylo vidět, tak jí to skutečně baví. Dozvěděli jsme se od ní spoustu zajímavých informací, např. o šíření bakterií v mrazáku, o tom, co se skutečně stalo v bitvě u Stalingradu, jakým způsobem jsou některé řetězce schopny recyklovat potraviny nebo že je nejlepší je dát si tatarák s vajíčkem a zapít to kvasnicovým pivem. Během její přednášky jsme tak dostali spoustu podnětů zamyslet se nad tím, zda jídlo, které jsme si s sebou v krabičkách přinesli, nám víc neuškodí, než pomůže.

Zkouška

A teď už k samotné zkoušce. Po posledním víkendu (pokud si ten další víkend někdo nedodělával kurz Instruktora kulturistiky) jsme měli 11 dnů na to, abychom se na zkoušku připravili. Součástí zkoušky bylo sepsání písemné práce, kterou jsme museli pár dní před zkouškou odeslat. Já jsem si jako téma zvolila Kompenzační cvičení pro jedince trpící chondropatií pately. Toto téma nebylo pro mě nijak náročné, protože sama tímto problémem trpím, a tak jsem mohla zužitkovat informace, které mi dal ortoped a fyzioterapeuti. Rozsah práce je 5-8 normostran. Nějaký ten večer nad tím člověk stráví, ale na druhou stranu si můžete zvolit sobě blízké téma a dozvědět se o něm třeba něco zajímavého.

Další částí byl závěrečný test. Ten obsahovat 5x5 otázek, a to z anatomie, fyziologie, výživy, sportovního tréninku (co je to superkompenzace, přepětí, přetížení, apod.) a specializace ve fitness (metody a techniky cvičení). Z každé části musel mít člověk aspoň 3 otázky správně, aby testem prošel. Kdo nějakou z částí neprošel, u zkoušky skončil, ale při opravném termínu už musel opravovat jen danou část testu, kterou nesplnil. Já jsem test, který byl na 45 minut, zvládla během 7 minut, ale udělala bych ho asi i dřív, kdybychom měli k dispozici materiály k fyziologii. Z přednášky z fyziologie jsem si udělala jen pár malých poznámek, a tak mě některé otázky u testu zaskočily.

Po splnění testu následovala první ústí část zkoušky - anatomie. Vytáhli jsme si jednu část těla (lýtko, rameno, zádové svaly apod.) a museli jsme popsat všechny svaly, které se tam nachází, kde začínají, kde se upínají, jejich funkci a jestli jsou spíše přetěžovány nebo ochablé. Já jsem si vytáhla horní zkřížený syndrom (tzv. syndrom kancelářských krys), a protože jsem studentka informatiky, tak pro mě nebyl problém ho popsat. Navíc jsem sama každý den chodívala s kartičkami se svaly a jejich funkcemi půl hodiny po lese a snažila jsem se je nabiflovat tak, že jsem je už znala jako básničku. Ale naučit se je bylo asi nejtěžší z celého kurzu. Další část anatomické zkoušky spočívala v tom, že nám zkoušející říkal svaly v latině a my jsme museli popsat, kde se nachází.

Poté už jsme se přesunuli do posilovny. Šla jsem jako poslední. Opět jsem dostala jako otázku horní zkřížený syndrom. Tentokrát už jsem přímo na strojích musela popsat, jaké jsou vhodné posilovací cviky pro lidi trpící tímto problémem a naopak jakým způsobem bych protahovala svaly, které u těchto lidí bývají zkrácené. Ukázala jsem tak protažení krčních svalů a cviky jako stahování kladek (na posílení mezilopatkových svalů) nebo stahování horní kladky vsedě (pro posílení spodní části zad). U cviků jsem musela říct správnou pozici/postavení a případně i jak se při různých variantách cviku zapojí různé svaly.

Nakonec se mě ještě zeptal zkoušející na výživu, přesněji na to, jak bych pracovala s obézní paní, která by ke mně přišla požádat o radu s jídelníčkem. Takže jsem vysvětlila, jakým způsobem by probíhal vstupní rozhovor, na co konkrétně bych se v jídelníčku začátečníka zaměřila a jaké rady bych jí dala.

Poslední dotaz byl na sumplementy, a to konkrétně spalovače. Vyjmenovala jsem kofein, karnitin a synefrin, rozdíly mezi nimi a mohla jsem se samými jedničkami odejít spokojeně s certifikátem Fitness instruktora domů. Celá zkouška trvala díky zpoždění jednoho zkoušejícího od 15 hod asi do 18hod.

Závěr

Co se týká kurzu jako takového, tak ho vřele doporučuju, pokud se o cvičení zajímáte jen o trochu více, než jen jako příležitostný rekreační sportovec a pokud chcete rozumět, jak vaše tělo při cvičení funguje. Myslím, že ho ocení i ti, kteří v tomto oboru pracovat nebudou a na druhou stranu je to dobrý startovací bod pro ty, kteří chtějí cvičit nejen sami sebe, ale raději s cvičením a výživou i ostatním.

Na druhou stranu se nejedná o levnou záležitost. U Ronnie vás vyjde kurz na 9 990,- Mají ale akci, že čím větší skupiny vytvoříte, tím větší slevu dostanete. Ronnie je pro mě zárukou kvality, a právě proto jsem si tuto školu vybrala. Na většinu lekcí jsme měli opravdu kvalifikované vyučující od fyzioterapeutů, přes nutriční poradce až po paní z potravinářství. Je pravda, že s některými věcmi na kurzu jsem příliš spokojená nebyla, ale třeba je časem škola ještě vyladí. A co se týká pro mě nezajímavých přednášek, jako byl např. antidoping, antropometrie nebo finální příprava sportovců, tak věřím, že třeba někoho jiného by mohly i tyto přednášky bavit.