Lu Gregorová - rozhovor s blogerkami (4. díl)

21.08.2017

Lu Gregorová - ať už jí znáte nebo ne, věřím, že v budoucnu o ní ještě hodně uslyšíme. Tato třicetiletá crossfiterka a vzpěračka má za sebou řadu úspěchů. Dvakrát za sebou se jí podařilo obhájit titul na Mistrovství ČR v silovém trojboji, byla držitelkou všech českých rekordů v kategorii do 63kg a další úspěchy posbírala v zahraničí. Budoucnost má velice slibnou, a tak jsem velmi ráda, že mi i přes svůj velmi nabitý program odpověděla na několik mých otázek.

O této slečně jsem se dozvěděla díky Blance z Naholkydobry.cz, kterou jsem měla možnost už dříve také vyzpovídat v rozhovoru zde. Obě totiž nafotily fotky v rámci článku Proč být silná neznamená být drsná, pomocí kterého chtěly ukázat, že, i když ženy vzpírají a zvedají činky, nemusí nutně ztratit nic ze své ženskosti. A tom se vlastně sami můžete přesvědčit.

A protože mě Lu na první pohled zaujala, rozhodla jsem se o ní dozvědět něco víc. První odkaz, který mi o ní vyskočil, byla série Lu & Road trips, kterou vytváří ve spolupráci s firmou Red Bull. V rámci této série projíždí nejen Českou a Slovenskou republiku, ale vyjíždí i do zahraničí, aby ukázala, jak se kde cvičí a aby si to i sama na vlastní kůži vyzkoušela. U jednotlivých dílů se rozhodně nudit nebudete. Lu je velmi energická, usměvavá a upovídaná holka, která se ničeho nezalekne (ani jízdy na pennyboardu s Benem Cristovaem). A kromě toho si od ní můžete i něco přečíst, třeba její nejnovější článek o běhání, u kterého se určitě pobavíte a možná jí i pár z vás dá za pravdu.

A kdo vlastně Lu Gregorová je? Chybně jsem jí díky její sérii Road tripů měla zařazenou mezi blogerky/vlogerky, ale vhodnější označení je pro ni vzpěračka, crossfiterka a v neposlední řadě trenérka. Na svém kontě má úspěchy z českých i evropských soutěží. Její základnou je tělocvična CrossFit Hometown, kde se připravuje a trénuje. Její koníček se stal jejím povoláním, protože ke sportu měla vždy velmi kladný vztah. Prošla si různými sporty - od gymnastiky, atletiky, přes krav magu, až jí nakonec učaroval právě cross fit. A jelikož je Lu silový typ, svou oblibu si našla také ve vzpírání, které tvoří také podstatnou část cross fitu.

Jaký je její životní styl a jaký má pohled na stravování a sport a jaké jsou její životní sny? O tom už více v následujícím rozhovoru...

Jak bys popsala svou filozofii ohledně fitness a tvého životního stylu?

Můj postoj ke sportu je prostě a jednoduše být aktivní. Baví mě se hýbat, dělat věci, objevovat. Přijde mi zvláštní, když vidím lidi, kteří sice cvičí ve fitku, podávají výkony, ale na výlet by nešli. Pro mě je to asi celkový životní styl. Být fit. I když tohle slovo zní tak všelijak. Ale záleží mi na tom, co jím, jak spím, jak trávím svůj volný čas. Neznamená to, že jsem nonstop v pohybu, je pro mě i důležité umět zklidnit, vypnout a tak jsou i víkendy, kdy ležím na chalupě, čtu knížku a jdu se projít akorát tak pár kilometrů.

Jakým sportům se věnuješ? Jaké sporty si dělala v minulosti a čemu se věnuješ teď? Jak často sportuješ?

Momentálně se věnuju primárně CrossFitu a vzpírání. Na nic jiného moc nezbývá čas. Když člověk chce závodit a dosahovat nějakých výsledků, tak to chce hodně času na trénink. Občas se těším, až se rozhodnu nezávodit a začnu se jen tak bavit. Zkoušet různé sporty, dělat různé věci. Vedle zmíněného jsem regulérní turistika a věnuji se dost vysokohorské turistice, což je vlastně taky docela sport. Obrovskou motivací pro mě je Vašek Jach a moje kamarádka Míša. Chci jednou lézt po horách tak hodně a tak zdatně jako oni. Je to pro mne neskutečná láska.

Jinak jsem dělala dlouho atletiku a chvíli se věnovala MMA, ale to byla spíš jen zábava. Momentálně mám 7 tréninků v 5-ti tréninkových dnech. Ale to je od dubna do října. Přes zimu většinou trénuji jen 4x týdně. Týká se to u mě hodně dělení sezóny na tu aktivní CrossFitovou a pak vzpěračskou. U vzpírání mi paradoxně vyhovuje trénovat míň. Lépe regeneruji a mám lepší výsledky. A taky za ty leta sportu jsem zjistila, že jsem prostě hrozně sezónní typ. Přes jaro a léto miluju pohyb, akčnost. V zimě mě baví tahat váhy, moc se nepřepínat a dost být zalezlá. Myslím, že to je přirozené. Tenhle rok si dokonce plánuji dát celý prosinec volno. Tedy nemyslím, že nebudu vůbec trénovat. Ale budu si prostě dělat, co chci a na co budu mít náladu.

Jaké máš vzdělání, co se týká fitness (popř. kde si ho získala)?

Mám klasicky rekvalifikaci na osobního trenéra, a to ze školy Petra Stacha. Vybrala jsem si ji kdysi cíleně, protože jsem věděla, že si to vážně musím vychodit a naučit. Že se tam certifikát nedává jen za to, že si ho zaplatím. A byla to dobrá volba (tedy nemyslela jsem si to ve chvíli, kdy jsem se učila na zkoušky z anatomie). Potom už je většina mého vzdělání ze zahraničí. Mám dva moduly v rámci OPEX, což je americký systém pro vzdělávání trenéru, dle mě jeden z nejlepších na trhu. Mám splněné 2 stupně a 3 mě ještě čekají. Ale je to finančně docela náročné. Vedle toho mám za sebou stáž v Americe u jednoho z nejlepších vzpěračských trenérů a různé kurzy a semináře. Taky teď začínám českou třídu "B" trenéra vzpírání. Ale já si osobně myslím, že papíry a certifikáty nic neznamenají. Co je důležité je chuť se učit, hledat, a především trénovat reálné lidi, dělat chyby, posouvat se dál a pořád se ptát. Zkoumat. Tak se podle mne pozná dobrý trenér.

Jaký máš postoj ke stravování? Omezuješ se nějak?

Abych byla upřímná ani moc ne. Ale myslím, že to je hodně úhel pohledu. Jsem vegetariánka a dlouho jsem byla veganka a doteď v mé stravě není moc živočišných výrobků. Ale není to pro mne omezování, jsem tak spokojená a moje tělo taky. Vedle toho jsem sice na sladké, ale nemám moc nějaké absurdní chutě a nemám je moc často. Takže když si moje tělo o něco říká a já vím, že to není jen z toho důvodu, že mám hlad nebo jsem málo jedla, dopřávám si to.

Mě v dnešní době přijde, že lidi vše strašně přehánějí a dostávají se tak do extrémů a vlastně jsou pak natolik zmatení, že ani neví, co je pro ně dobré. Myslím, že to by měl být základ každé diety: začít se poslouchat a vnímat. Jím dobře a co nejvíc čerstvých potravin, protože si to moje tělo prostě zaslouží.

Jak vypadá tvá obvyklá snídaně?

Mám dva typy, co střídám: rýžová/pohanková kaše s mandlovým máslem a sojovým jogurtem nebo míchaná vajíčka s avokádem a žitným chlebem. Miluju snídaně. To je to nejlepší jídlo dne.

Co bys poradila lidem, kteří s fitness a zdravým stravováním začínají?

Nebrat to jako zákaz, něco co nemůžu nebo něco co musím. Ale snažit se začít dělat a měnit věci tak, aby vám primárně dělaly radost. Není potřeba podle mě dělat extrémy, jako od zítra nejím žádný cukr, měsíc žádný lepek. Ale začít pozvolna. Taky bych doporučila si měsíc vyhradit čas a vážně si chvíli vážit a zapisovat (upřímně) co sníte. Je to skvělá zpětná vazba.

Každý máme občas den, kdy se nám nic nechce, ztratíme motivaci na cestě za vysněným cílem (lepší výkon, postava, zdravé stravování...) a nejraději bychom zalezli do postele s balíčkem chipsů. Co tě motivuje se nevzdat? Jak s tím bojuješ?

Já když mám takovýhle pocit, tak ho prostě poslechnu. Třeba včera jsem zrušila trénink a prostě si udělala volné dopoledne. Šla sama se sebou na snídani, došla na nákup, četla si knížku, prošla se. Když to není každý den, je fajn s tím nebojovat. Proč pořád s něčím bojovat? Být se sebou nespokojení? Nutit se k něčemu? Ono kdy až to pro jednou přijmete, možná vás ten pocit pak nebude pronásledovat další týden, měsíc, rok. Ale uspokojíte ho.

No a na druhou stranu co se týče nějakého dlouhodobějšího vyhoření. Mě pomáhá to, že závodím v týmech. Prostě musím trénovat, protože chci být dobrá. Chci být nepostradatelný parťák v týmu. Chci, aby po závodech kluci měli jediný pocit a to "skvělé, že jsme si tě vybrali", tak to prostě je. Myslím, že tohle je i hodně o vnitřním nastavení. Já se prostě do ničeho (většinou) nenutím. Dělám to, protože mě to baví. A chci být dobrá. Někdy se mi chce míň a to si buď prostě dopřeju vypnout a na všechno se vykašlu anebo se na chvilku kousnu.

Spolupracuješ s nějakými firmami? Jak získáváš nové fanoušky?

Já mám velké štěstí, že mám podporu od Redbull a Reebok, což jsou silní partneři a pak spolupracuji ještě s MyProtein, Compress a Fittest. Našli si oni mne a o to je to milejší. Co se týče fanoušků, asi je nijak speciálně nezískávám. Prostě dělám to, co mě baví a svoje publikum si to nachází. To je taková moje poklidná cesta.

Jaké jsou tvé životní sny?

A co se týče mých životních snů? Já jsem hodně spokojená tady a teď a naučila jsem se, že sny někdy můžou dost ubližovat, protože se prostě dost často neplní. A nakonec jste šťastní úplně jinak a jinde. Kdyby mi někdo před 3-mi lety řekl, že mě bude živit sport. Že právě teď budu odpovídat na tenhle rozhovor, točit pro Redbull, řekla bych, že se zbláznil. A vidíš to, tady jsem. Můj sen to nikdy nebyl, ale to jak to teď je, je jako sen. Takže uvidíme, co život přinese ;)