Mentální anorexie

Dnešní článek je první ze série článků zabývajících se poruchami příjmu potravy. Na internetu najdete spoustu článků týkající se tohoto tématu a každý další rozšiřuje povědomí o této nemoci, což je potřeba. Spoustu lidí si totiž neuvědomuje, že někdo v jejich okolí může nějakou takovou poruchou trpět. A právě okolí má největší šanci nemocného člověka zavčas před touto nemocí uchránit.

Mentální anorexie (anorexia nervosa) je dušení onemocnění, při kterém člověk striktně omezuje příjem potravy, v řadě případů neúměrně k příjmu cvičí a má zkreslenou představu o svém vlastním těle. Nejohroženější skupinou lidí jsou dívky ve věku 14-18 let. Tato nemoc se však může vyskytnout i u mladších, starších, ale i chlapců (mužů). 90 - 95% nemocných jsou však ženy. Příčina vzniku této nemoci se liší, ale obvykle se jedná o jistou změnu nebo událost, se kterou se člověk neumí vypořádat:

• kritika okolí, posměch,
• změna tvaru těla v období dospívání,
• přílišné nároky rodičů, trenérů nebo učitelů,
• perfekcionismus (z vlastní strany nebo z okolí),
• nedostatek zájmu, pochopení, respektu a pozornosti,
• zneužívání,
• rozvod rodičů,
• smrt v rodině,
• přechod mezi školami, stěhování, změna kolektivu, pobyty v zahraničí (au-pair, studijní pobyty),
• závislosti v rodině, poruchy příjmu potravy u rodičů, důraz na štíhlost, sport nebo diety v rodině, apod.

Tyto změny a události v daném člověku vyvolají pocit nejistoty, který se snaží obvykle vykompenzovat snahou ovládat svůj příjem a výdej a úmyslně snižovat svou hmotnost. Soustředí se na věc, kterou můžou mít pod kontrolou, a to je jejich vlastní tělo. Myslí si, že čím štíhlejší budou, tím lepší, dokonalejší, atraktivnější a respektovanější budou pro ostatní. Bohužel mají často zkreslenou představu o svém vlastním těle, a tak, i když jsou štíhlí, připadají si tlustí, chtějí mít jisté partie těla ještě štíhlejší, popřípadě mají neustálý strach z toho, že zase přiberou.

Takto nemocní lidé snižují úmyslně svůj příjem, nadměrně cvičí a v krajních případech si vyvolávají zvracení nebo průjem projímadly. Jídlo neustále váží, vypočítávají si jeho kalorickou hodnotu a snaží se ze své stravy vyloučit tuky, cukry a vše, co si sami zakážou. I přes nízký příjem jsou nemocní lidé schopni denně a v některých případech i několikrát denně cvičit - běhají, chodí, posilují zavřeni v pokoji a jsou velmi nervózní, pokud cvičit nemůžou. Snaží se totiž spálit veškeré kalorie, které přes den přijali. Myslí si, že pokud by necvičili, pak by se všechny kalorie v jejich těle uložily. Cvičí proto kdykoliv a kdokoliv mají možnost - v noci, brzo ráno, v koupelně, a to i když jsou nemocní.

Typické pro ně jsou také různé rituály spojené především se stravováním ale i v běžném životě. Lidé trpící mentální anorexií se často snaží jíst na stejném místě ve stejnou hodinu, jíst stejné potraviny, počítají počet kusů potravin na talíři (počet rozinek, lžiček jogurtu, plátků sýra), jí pouze o samotě doma, krájí si jídlo na miniaturní kousky, zapíjí každé sousto sklenicí vody nebo počítají, kolikrát jídlo přežvýkali. V běžném životě můžou například srovnávat věci na stole, chodit stejnými cestami, provádět přesnou ranní nebo večerní rutinu, počítat věci nebo přešlapovat mezery mezi dlaždicemi. Těmito rituály se snaží v řadě případů odvést vlastní pozornost od problémů, které mají. Důležitější v tu chvíli je daný rituál dodržet než řešit problémy.

Poruchy příjmu potravy jsou ošemetnou nemocí, protože spousta lidí, kteří něčím takovým trpí, se snaží své problémy skrývat, lhát a obelhávat ostatní, že je vlastně vše v pořádku. Často možná lžou i sami sobě o tom, že je vše v pořádku a jak skvěle mají svůj život pod kontrolou. Opak je ale pravdou. Tito lidé, ať už k tomu mají jakýkoliv důvod, trpí a potřebují pomoct.

Ač to může být paradox, lidé trpící mentální anorexií mají v řadě případů velmi rádi jídlo. Je to vlastně věc, nad kterou neustále přemýšlí. Mohou být i velmi dobří kuchaři, často nutí známé jíst, ale sami svoje jídlo nejí a vymlouvají se, že už jedli. Potají mohou jídlo ochutnávat a pak vyplivovat, aby se nedostalo do jejich těla. Oblékají se do volného oblečení, aby skryly vyhublé tělo. Vždy si najdou výmluvu k odmítnutí jídla. Jí (nebo vůbec nejí) potají tak, aby okolí nemělo představu o jejich příjmu. Srovnávají svou porci s ostatními. Nikdy by si na talíř nenaložili víc než ostatní.

Proto je také velmi obtížné vydedukovat, zda někdo z okolí takovouto nemocí trpí, nebo ne. Čeho byste si tak měli všímat? Typické příznaky anorexie jsou:

• abnormálně nízká váha (BMI pod 17.5),
• závratě, omdlévání, křeče, svalová slabost,
• velké výkyvy nálad, deprese, poruchy spánku, nesoustředěnost, plačtivost,
• zimomřivost, nízký tlak, arytmie,
• vypadávání vlasů, zhoršená kvalita vlasů, zubů, kůže a nehtů,
• narušený metabolismus, zácpa, zpomalené vyprazdňování žaludku, záněty slinivky břišní,
• ztráta menstruace,
• jemné ochlupení na zádech, nohách a rukou,
• bledost,
• bolest hlavy,
• snížená hustota kostí,
• snadný vznik modřin,
• oslabení imunity, apod.

Je však potřeba zdůraznit, že i člověk, který má normální hmotnost může mentální anorexií trpět nebo být na jejím začátku. Mentální anorexie, jak už z názvu vyplývá, je totiž nejen nemocí těla, ale především duše. I člověk s omezeným příjmem může mít v podstatě normální váhu, pokud se tělo na nižší příjem po jisté době už adaptuje. O to hůř se taková nemoc objevuje.

Léčba

Léčba anorexie je velmi náročná. Čím dřív se ale člověk začne léčit, tím větší šanci má na vyléčení. Obvykle se doporučuje návštěva obvodního lékaře, který provede nutná vyšetření (včetně psychiatrického) a zhodnotí vážnost stavu pacienta. Léčba může být buď ambulantní, kdy pacient dochází na pravidelné kontroly, nebo může být pacient dobrovolně hospitalizován na speciálním psychiatrickém oddělení (Praha, Brno, Kroměříž). Hlavní součást léčby je psychoterapie a učení se nových stravovacích návyků s cílem postupně zvyšovat hmotnost. V některých případech se zařazují i antidepresiva nebo neuroleptika, které by měly sloužit k zvládnutí příznaků (deprese, úzkost).

V extrémních případech jsou nemocní lidé hospitalizováni a vyživování umělou výživou, dokud opět nepřiberou na rozumnou hmotnost. Léčba v takových případech je velmi dlouhá. Trvá několik měsíců nebo let a ve velkém množství případů nekončí nikdy. Uvádí se, že 5-15% případů může končit dokonce až smrtí.