Naše kaše - rozhovor

V předchozím článku (Naše kaše - recenze) jste se mohli dočíst o mé vlastní zkušenosti a názoru na Naše kaše. Abych dala prostor i samotným autorům tohoto zajímavého projektu, rozhodla jsem se popovídat si s nimi osobně.

Napsala jsem jim tedy mail s otázkami, které bych jim ráda položila. Jelikož bydlím v Brně a cestu do Prahy jsem v blízké době neplánovala, bez váhání jsem přijala nabídku na rozhovor prostřednictvím Skypu. Večer jsme si tedy zavolali a velmi příjemně jsme si popovídali. Jana i David jsou velmi sympatičtí mladí lidé, u kterých je poznat, že je tato práce baví.

Jak vás napadl koncept Naše kaše?

Jana: Pracovala jsem v reklamní agentuře a nikde v okolí jsem nenašla žádné zajímavé občerstvení, a protože vždycky zbyla porce nějakých obilovin nebo luštěnin v lednici a já nerada jídlo vyhazuji, namíchala jsem si vždycky ráno do krabičky kaši, která mě pak uspokojila a byla výživově hodnotná. Postupně jsem začala kaše míchat nejen na oběd, ale i na sladko k snídani.

David: Já jsem nejdříve jen pokukoval, co podivného to Jana jí. Z vlastní zvědavosti jsem to musel zkusit. Jana mi začala podstrkovat jáhly oslazené jablkem a přistrouhala i mrkev. A tak začaly kaše chutnat i mě. Různě jsme kombinovali suroviny, co dům dal, sezónní, sušené ovoce a na co jsme zrovna měli chuť. První testování našich kaší proběhlo u našich přátel ze sousedního bytu, se kterými jsme pořádali společné snídaně. Zjistili jsme, že kaše chutnají nejen nám, ale i dalším lidem.

Jana: Od lidí jsme pak často slýchávali, že sami kaše také zkoušeli, ale ty z obchodu jim nepřijdou dobré a jsou líní si je sami doma ráno připravit V tu dobu jsme často navštěvovali farmářské trhy, a to nám přišel jako vhodný prostor k otestování našich kaší. Díky časopisu Apetit jsem se dozvěděla o Apetit pikniku, díky němuž jsme měli šanci střetnout se s labužníky a dát ochutnat kaše i jiným lidem. Tam jsme se setkali i s prvními nabídkami na distribuci.

Kde kaše vyrábíte?

Jana: V tuto chvíli už máme profesionální kuchyni, která je nezbytná pro dodávání kaší do obchodů. Trhy se dají zvládnout ještě z vlastní kuchyně, ale kvůli hygienickým požadavkům už teď vyrábíme kaše v profesionální. A to i z toho důvodu, že profesionální kuchyně poskytuje různé stroje a velké nádoby, které doma nemáme a hodně nám pomáhají.

Bylo obtížné dostat kaše do kamenných obchodů jako je Sklizeno apod.?

Jana: Sklizeno je naše kolébka. Máme společnou filozofii a jsme jim velmi vděční, že to s námi zkusili, i když nemohli vůbec tušit, do čeho jdou. Potkali jsme se už na Apetit pikniku, kde naše kaše vyzkoušeli a nabídli nám spolupráci. Naštěstí se brzy ukázalo, že neudělali chybu, když krabičky s kašemi začaly z jejich obchodů rychle mizet.

David: Na trhy jsme pak začali chodit pravidelně, abychom byli k dosažení. Snažili jsme se o sobě také dávat vědět na Facebooku, kde jsme komunikovali s lidmi a informovali je o tom, kde nás můžou zastihnout. Díky referencím spokojených zákazníků se povědomí o Našich kaších začalo pomalu rozšiřovat i dál.

Jana: Nejdříve jsme sami chodili po obchodech a dávali jim ochutnávky, pak se nám obchody začaly ozývat samy.

Vaše kaše vyrábíte ze surovin v bio kvalitě. Neuvažovali jste o použití "nebio" surovin, aby se cena kaší snížila a byla dostupnější širšímu okruhu lidí? Padesát korun za snídani si asi ne každý může dovolit.

Jana: Součástí našich kaší je ovoce, které je často chemicky ošetřováno a sířeno, proto nechceme u těchto surovin slevovat a jít do "nebio" kvality. Dáváme přednost bio značce, která nám zaručuje jistou úroveň kvality.

David: Jedná se především o suroviny, u kterých nevidíme přímo k farmáři. Hrozně rádi bychom chtěli vyrábět z lokálních surovin, které bychom získali přímo od farmáře. To se nám pomaličku začíná dařit. Ne vše se však u nás pěstuje. Normy ohledně pěstování jsou v Česku, Polsku nebo jiných částí světa rozdílné. Nálepka bio pro nás znamená, že ať je ovoce nebo obiloviny pěstovany kdekoliv, nebudou během pěstování, sklizně nebo sušení nijak chemicky upravovány. To sice cenu lehce zvyšuje, ale říkáme si, že my samy bychom chemicky ošetřené potraviny nejedli, a tak je nechceme dávat ani do našich kaší.

Jana: Netvrdíme, že by měl mít každý v ledničce dvě krabičky každý den. Bereme to jako takovou specialitu. Doma si také můžete udělat štrúdl, ale když víte, že ho za rohem dělají opravdu dobrý, tak si ho jednou za čas rádi dopřejete. Nebráníme se však tomu, aby si lidé uvařili podle našich receptur, které uvádíme na obalu, kaši vlastní a upravili si ji podle své chuti. Chtěli jsme jen ukázat kaše tak, jak chutnají nám.

Naše kaše jsou zdravou variantou snídaní, neuvažovali jste proto o uvedení výživových hodnot na obalu, které by jistě zákazníci uvítali?

Jana: V této době máme spočítané aspoň orientačně energetické hodnoty kaší, které se brzy objeví na našich webových stránkách. Už předem musíme říct, že jsou to docela příznivá čísla. Co se týká nutričních hodnot tak zastáváme názor, že sice nemáme vůbec nic proti těm, kteří pečlivě čtou obaly a hlídají si tyto hodnoty, my si však myslíme, že pokud se člověk nepřejídá, jí vyváženě a všeho s mírou, tak není nutné si tyto hodnoty počítat. Navíc testy v laboratořích jsou finančně nákladné, takže pro tuto chvíli je dělat nechystáme.

Co plánujete do budoucna? Přibudou nové kaše? Vaše kaše jsou zatím k dostání v Praze, Brně a Mladé Boleslavi. Hodláte rozšířit distribuci do jiných měst?

Jana: Rozšiřovat se v této chvíli nechystáme. Přeci jen jsme si říkali, že jsme lokální a bylo by to proti naší filozofii. Brno samozřejmě zachováme.

David: Ano, je to taková přímá cesta. Navíc jsme měli štěstí, že díky Facebooku jsme našli podporu u našich fanoušků, kteří Naše kaše dříve jedli a teď nám sami pomáhají s jejich distribucí po Brně. Využíváme spolujízdy manžela naší fanynky, který jezdí pravidelně z Prahy do Brna, tam Naše kaše převezme Tomáš a rozveze je do samotných obchodů.

Máme hned několik důvodů, proč nechceme rozšiřovat distribuci kaší do dalších měst. Za prvé bychom je už nestíhali vařit a nechceme k tomu nikoho pouštět, protože by se nám to mohlo vymknout kontrole. Druhá věc je složitost distribuce. Jedná se o hotové kaše, které, aby vydržely čerstvé, musí být udržovány v chladu, což navyšuje náklady na rozvoz a následně i samotnou cenu kaší. A třetím důvodem je, že je to lokální produkt. Brno je výjimkou. Je to druhé největší město, kde nemáme problém problém s odbytem, který by u dalších měst kvůli vyšší ceně spojené s dopravou mohl nastat.

Jana: Našim cílem není být v každém supermarketu, chceme zůstat lokální. Máme ale plán do budoucna. Chceme vytvořit blog, kde bychom rádi dávali tipy a zasvětili ostatní do světa našich receptur. Lidé by tak měli možnost uvařit si kaši doma a získat inspiraci, protože nám jde hlavně o to, aby celorepublikově stoupla spotřeba pohanky, jahel a dalších surovin.

David: Díky tomu by se mohly začít pěstovat ve větší míře i u nás a my bychom pak mohli nakupovat od českých farmářů.

Jana: Našim cílem je také dostat kaše k zákazníkům a kašomilům co nejčerstvější v co nejkratší době.

David: Hned jak je uvaříme, bychom je chtěli někam dovést a nabízet. Brzy to bude v testovacím provozu a uvidíme, jakou to bude mít odezvu. Bohužel se to bude týkat zas spíše Prahy. Blog však bude samozřejmě pro všechny.