Ne hladu - rozhovor s blogerkami (1. díl)

Jsem moc ráda, když mi napíšete, že jste se nechali inspirovat některým z mých článků. Nicméně i já občas potřebuji nejen nějakou inspiraci, ale také motivaci. Tou jsou pro mě především blogerky, které mají podobný pohled na zdravý životní styl jako já. A tak jsem se rozhodla vám je jednu po druhé představit.

Autorky blogu Ne hladu znám už od střední školy. Andy a Verču jsem poprvé "potkala" na diskuzním fóru a od té doby sleduji jejich cestu. A to především od té doby, co začaly se svým blogem. Snaží se ostatním ukázat, že zdravé stravování není o hladovění a že nemusí být vůbec nudné. Na svém blogu mají řadu zajímavých receptů, odborných článků ze světa zdravé stravy a ukázky svých jídelníčků. A jelikož mají slečny nejen spoustu životních zkušeností, ale především jsou studované, na jejich rady se můžete opravdu spolehnout. Pokud vám jejich články nebudou stačit, podívejte se na jejich youtube kanál, kde zveřejňují vlogy nejen ohledně zdravé stravy a pohybu, ale také se svými zkušenostmi a zajímavými zážitky z cestování. Navíc vám rády poradí i s vaším jídelníčkem. Nebojte se, že vám předepíšou jídelníček, při kterém byste hladověli, protože ví, co je to bazální metabolismus a že každý člověk je originální a má jiné chutě a denní režim. A k tomu všemu jsou velmi sympatické, o čemž jsem se mohla i osobně přesvědčit.

Jak bys popsala svou filozofii ohledně fitness a tvého životního stylu?

Veronika: Snažím se toho dělat co nejvíc pro své zdraví v té míře, ve které mě to nijak neomezuje. To znamená, že když mám ráda svíčkovou, nebudu se jí vzdávat, ale když mám na výběr mezi smaženými hranolky a těstovinami, zvolím těstoviny, protože hranolky jsou sice fajn, ale nepotřebuji je jíst. Při pečení se snažím používat méně cukru i tuku, obecně jím hodně ryb, mám ráda luštěniny a různé netradiční obiloviny. Ve fitku mě asi člověk nepotká, zato jezdím po městě na kole (i v tomhle počasí :) ) a minimálně dvakrát týdně chodím tancovat. Mám radši přirozený pohyb než zvedání činek.

Andy: Asi bych o sobě vůbec neřekla, že mám nějakou svojí "filozofii", jím a sportuju tak, jak mi to vyhovuje, jak je mi to přirozené a jak je to v souladu s tím, co vím. Zdravá strava i pohyb jsou hrozně důležité, ale člověk by si měl najít tu nejméně bolestivou cestu, jak je do svého života postupně přidat. Samozřejmě chci být zdravá, chci vypadat dobře, ale současně si chci pořádně pochutnat, trávit čas s přáteli, užívat si rodinných oslav bez strachu z nějakých kalorií a celkově být v psychické pohodě.

Jakým sportům se věnuješ? Jaké sporty si dělala v minulosti a čemu se věnuješ teď? Jak často sportuješ?

Veronika: Momentálně je to hlavně tango a ta jízda na kole, občas tančím butoh, což je takový hodně podivný japonský tanec. Nedávno jsem ještě chodila hodně na stěnu, ale ve Vídni je drahá a nenašla jsem zatím nikoho, s kým chodit. Ne že bych hledala, vzhledem k té ceně J. V minulosti jsem toho dělala spoustu, chodila jsem na atletiku, lacross, fotbal, na hodiny jógy i do posilovny. Tanec a stěna mi ale sedí nejvíc.

Andy: V minulosti jsem vystřídala několik sportů, spoustu let jsem tancovala, hrála tenis, pár let mi vydrželo i chození do posilovny... Momentálně se nejčastěji věnuji józe a pak občas cvičím a posiluji doma. Nedělám to nijak organizovaně, že bych si řekla, že si musím zacvičit třikrát týdně a přes to by nejel vlak, někdy holt čas nemám, někdy ho mám víc, s čistým svědomím můžu říct, že je to teď tak dvakrát týdně. Považuji se ale za dost aktivního člověka a pohybu mám přes den spoustu, nejraději třeba všude chodím pěšky, vybíhám eskalátory, protože věčně nestíhám:D, když je teplo, tak ráda chodím na brusle, kolo, v zimě zase miluju lyžování a běžky.

Jaké máš vzdělání, co se týká fitness (popř. kde si ho získala)?

Veronika: Nutriční terapie na VŠ.

Andy: Nutriční terapie na VŠ.

Jaký máš postoj ke stravování? Omezuješ se nějak?

Veronika: Ne, zdravý životní styl se pro mě skládá ze tří částí - výživa, pohyb a psychická pohoda. Kdybych se omezovala, naruším tu psychickou pohodu.

Andy: Zdravá strava je důležitá (což je koneckonců to, co se snažím lidem předat v rámci svého oboru :)) nicméně současně si myslím, že "je to pořád jenom jídlo" ze kterého by se člověk neměl úplně zbláznit a neměla by to být hlavní náplň života a něco, co vám komplikuje život plánováním, co vás stresuje a omezuje. Myslím, že je to celé hodně o vztahu k jídlu a sama sobě...někdy když mám chuť, tak si dám klidně hranolky, dort, cokoli, ale někdy si zase řeknu, že si místo toho dám něco zdravějšího, protože se bez těch chipsů u filmu jednoduše obejdu. Stejně jako mě nemrzí, když si někdy dopřeju, tak mě taky nemrzí si někdy nedat v kavárně dort, i když vypadá hezky. Každý si v tomhle asi musí najít tu svojí cestu a sám si musí zvolit, co ze svého jídelníčku obětuje a co ne.

Jak vypadá tvá obvyklá snídaně?

Veronika: Poslední dobou jím müsli smíchané s vločkami, aby nebylo tak rozinkové, do toho si nakrájím nějaké ovoce a přidám jogurt, občas míchám napůl bílý s ovocným, občas dám jen bílý, občas sójový.

Andy: Nejčastěji snídám kaše, které si připravuji večer, abych se ráno nemusela zdržovat před odchodem do práce. Mám ráda směsi od Nominal, nebo obyčejné vločky povařené v mléce, s ovocem, oříšky a podobně. A když mám o víkendu čas, udělám si třeba celozrnné palačinky, anebo vajíčka na nejrůznější způsob. Když je čas, tak se na tom ráda vyřádím :D Naposled jsem o víkendu snídala omeletu s kozím sýrem, avokádem a sezamem. A k tomu samozřejmě pečivo, to nesmí chybět:D

Co bys poradila lidem, kteří s fitness a zdravým stravováním začínají?

Veronika: Aby se nehnali za nereálnými cíli, ale uvědomili se, co je pro ně udržitelné dlouhodobě. To znamená, že pokud nedělám nic a rozhodnu se, že si vypracuji postavu, je nesmysl si slibovat, že budu ve fitku pečená vařená, ale dvakrát týdně na odpoledne už bych nějaký pohyb zvládnout mohla.

Andy: Aby nečekali, že půjde všechno hned a aby se pokusili najít si tu svojí vlastní cestu. Do pohybu se člověk nesmí nutit, takže pokud je nebaví běhání a fitko, ať zkusí třeba plavání nebo box. Nemusí se také nutit do nějaké potraviny, jen proto, že je zdravá, protože téměř všechno jde něčím nahradit. Často lidé podle mě dělají tu chybu, že se rozhodnou svůj životní styl překopat ze dne na den...a to většinou nevydrží. Je to proces, který vyžaduje čas, chuť do změny a současně to brát tak nějak s nadhledem.

Každý máme občas den, kdy se nám nic nechce, ztratíme motivaci na cestě za vysněným cílem (lepší výkon, postava, zdravé stravování...) a nejraději bychom zalezli do postele s balíčkem chipsů. Co tě motivuje se nevzdat? Jak s tím bojuješ?

Veronika: Když mám chuť zalézt do postele s balíčkem chipsů, tak to udělám. Není to každý den a občas si člověk potřebuje trochu odpočinout.

Andy: Já asi nemám žádný cíl, za kterým bych se "hnala", takže se mi asi nemůže stát, že bych najednou ztratila sílu a motivaci :) Každopádně když někdy není nálada a cítím se jen na válení se u filmu s čokoládou, tak to udělám...Kdyby to bylo často, což naštěstí není, tak je potřeba řešit tu prvotní příčinu.

Pověz mi o svém blogu. Jak dlouho ho píšeš? Co bylo motivací založit si svůj blog?

Veronika: Upřímně, první nápad byl udělat si nějaké jméno. Lidí, kteří se živí psaním jídelníčků, je spoustu, bohužel drtivá většina nemá ve výživě žádné vzdělání. Chtěla jsem i lidem přiblížit, že existuje něco jako nutriční terapie, že se výživa dá studovat na VŠ a není správné, když vám jídelníček píše účetní na mateřské. Asi rok nám s Andy trvalo, než jsme si uvědomily, že vlastně píšeme blog, to jsme předělaly design a trochu změnily styl psaní a najednou to bylo mnohem přístupnější čtenářům, dost se nám poté zvýšila sledovanost. A teď už mě baví i samotné psaní, rozhodně není moje jediná motivace se nějak proslavit.

Andy: S Verčou jsme si založily blog během studia nutriční terapie, protože nás štvalo, kolik lidí se na internetu k výživě vyjadřuje a jaké s prominutím bláboly někdy šíří. Ale rozčilovat se nad tím situaci neřeší, takže jsme se rozhodly proti tomu "bojovat" tím, že začneme psát taky. Doufaly jsme, že díky našemu blogu někomu třeba ukážeme, jaké mýty ve stravování tady kolují. Další motivací bylo to, aby o nás po dostudování školy už někdo věděl, protože jaký má smysl vyjít školu s diplomem v kapse, když vás nikdo nezná, nemáte žádné zkušenosti. Teď jsme rády, že už má blog nějakou svojí fanouškovskou základnu a celkově si asi myslím, že nějaké větší cíle nemáme. Když jsme byly nominované na blogerce roku, tak jsme to úplně přešly...hlavní myslím je, že nás to prostě baví.

Spolupracuješ s nějakými firmami v rámci blogu? Jak získáváš nové fanoušky?

Veronika: Spolupráce přijímáme hodně výjimečně, musí nás produkt zaujmout a nechceme mít blog plný reklamy. Fanoušci si nás většinou najdou sami, jednou za čas něco zasdílím na facebookové skupině o fitness. Ale jsou to jen články, které se týkají sportovní výživy, nemám ráda takové to sdílení každé blbosti do dvaceti skupin.

Andy: Jak už psala Verča, tak spolupráce bereme opravdu výjimečně. Já osobně nesnáším ty blogy, kde je v každém druhém příspěvku reklama. Obzvlášť teď před vánoci mě ty blogy nebaví:D No a fanoušky se snažím získat naším obsahem, bylo by mi trapné stránky sdílet do všech možných skupin a tak, myslím, že čtenáři, které náš obsah zaujme, si nás prostě najdou.

Jaké jsou tvé životní sny?

Veronika: Co se týče výživy, tak bych chtěla mít svou vlastní poradnu. V ČR se moc nevyplatí pracovat pod někým, ale pokud bych žila v zahraničí, což je jedna z možností, tak mi to asi nevadilo. A co se týče obecných cílů, tak ty moc nemám, nejsem vybíravá a můj cíl je být v životě šťastná. A mám pocit, že člověk stejně nikdy neví, co ho potká.

Andy: Nemám asi konkrétní sen a představu, kam bych se chtěla dostat, kde a za kolik bych chtěla pracovat a kde žít. Určitě vím to, že chci zůstat u výživy, možná vlastní poradenství, možná ne...zatím se snažím sbírat co nejvíc vědomostí a zkušeností. No a to je asi vlastně všechno, prostě chci být šťastná, to je takový skromný sen :D