Restaurant Day

Ať už rádi vaříte či pečete, 15.2. jste mohli využít příležitosti a otevřít si na jeden den svoji vlastní restauraci. Byl totiž Restaurant day . Den kdy každý mohl prezentovat své umění gastronomie a servírovat své domácí speciality širokému okolí, jelikož to je hlavní myšlenka tohoto svátku.

Tato událost se koná několikrát do roka. Před týdnem jsem se zúčastnila svého prvního, tedy zatím aspoň jako pasivní účastník se svými přáteli. Už kolem desáté ráno jsme zavítali do areálu mrazíren, kde se nachází kavárna Industra, která tuto akci ve svých prostorách hostila.

Dali jsme na radu kamaráda, který na obdobné akci již byl, abychom tam šli hned dopoledne, protože se může stát, že po pár hodinách nebude už co ochutnávat a také měl pravdu. I když organizátoři na stránkách upozorňovali, že nemusíme snídat, obědvat ani večeřet, protože se dobře najíme. Myslím, že trochu podcenili hojnou účast a dobré jídlo, díky němuž v odpoledních hodinách již nebylo co prodávat, jelikož vše zmizelo. Co na druhou stranu svědčí o tom, že si každý "restauratér" našel své zákazníky.

Kavárna Industra se nachází v jedné z hal mrazíren, kde je dostatek prostoru a také je to zajímavé místo nejen pro kavárnu samotnou, ale i pro organizování takových to akcí, když venku řádí třeskutá zima. I když jsem zřejmě nepochopila záměr organizátorů rozmístit prodejní stoly doprostřed místnosti, jelikož byla třetina místnosti za prodejci zcela nevyužita. Návštěvníci by tam měli více prostoru na průchod a určitě by také nebylo na škodu přidat víc míst na sezení, ale to už jsou jen drobnosti v jinak dobře organizačně zvládnuté události.

Teď už ale k samotnému jídlu. Prodejců bylo celkově deset. Jako první jsme ochutnali paštiku od Matyho chálky. Paštice nešlo co vytknout. Byla hodně masová, bylo jí pořádný kus, takže na každého z nás zbylo sousto a k tomu podávaná ovocná omáčka paštiku hezky doplnila. Paštika byla navíc podávána s domácím chlebem a salátem. Zaujala nás natolik, že jsme se k Matyho chálce ještě jednou vrátili, a to konkrétně pro filátko ze pstruha s čočkovým pilafem, který stejně jako paštika lahodil nejen chuťovým buňkám, ale i oku. Pstruh se rozpadal a přitom nebyl vysušený a v kombinaci s čočkovým pilafem a petrželovou omáčkou s piniovými oříšky vytvořil velmi vyvážené jídlo, které nás příjemně zasytilo. Pokud vás paštika také zaujala můžete si jí zkusit udělat sami doma podle receptu na Matyho stránkách zde. A pokud byste chtěli ochutnat další z Matyho dobrot, tak budete mít možnost 14. 3. 2015 v Rockin' Cafe.

U luštěnin jsme zůstali a ochutnali jsme kombinaci tří pomazánek s pečivem a salátem s olejem z vlašských ořechů od Veroniky a Alenky. První pomazánka byla připravena z červené čočky a mé přátele zaujala nejvíc. Všechny pomazánky byly chuťově výrazné, takže jsem zjistila, že i z ne příliš výrazné čočky se dá vytvořit velmi dobrá pomazánka, která voněla příjemně po pepři. Mou nejoblíbenější se stala asi ta ze sušených rajčat, která mi velmi chutnala a uměla bych si ji představit na jednohubkách na oslavě či party pro zakousnutí k pití. Poslední byla italská, která nám chutnala nejméně. Základ tvořila cizrna, která byla dochucena římským kmínem a byly v ní také olivy.

Hned na první pohled nás zaujaly domácí croissanty od manželů Poláškých. Domácí croissanty jsem zatím neměla a musím říct, že tyto byly velmi povedené a hezky propečené. Ochutnali jsme navíc i jejich vegetariánské burgery. Na ochutnání bylo tento den spoustu jídla, takže už mi pro něj nezbylo místo, ale podle reakcí ostatních zůstali croissanty jednoznačnými vítězi v jejich nabídce. I když na pohled houska ani obloha burgeru nevypadala špatně, fazolový karbanátek, který byl součástí burgeru, mé kamarády příliš neoslovil.

Poslední ze slaných jídel přišla na řadu kuřecí masala od Petra Zahnáše podávaná se sypkou rýží. Masala byla chuťově vyvážená a přiměřeně pikantní.

Pak už jsme se vrhli na dezerty. První naše kroky směřovaly ke stolu holek z Rawberries, kterým se v poslední době daří šířit své raw dorty a cukroví po celém Brně a občas i za jeho hranice. Vánoce už jsou dávno za námi, a proto se do své nabídky rozhodly zařadit bonboniéry s raw bonbony, což je velmi hezký nápad, který můžete sami využít například k obdarování přátel a známých nebo potěšit něčím sladkým a přitom zdravým sebe. O jejich cukroví a rozhovor s nimi si můžete přečíst v článku zde. My jsme však od nich ochutnali i jiné sladkosti, a to malinová srdíčka, která byla v podstatě datlová posypaná malinovým práškem. Moc nadšení nevzbudila. Zato velmi vydařené a příjemně sladké byly matcha květinky, které mi chutnaly asi nejvíce a poté i kokosové kuličky s kakaovým máslem, které mi po ochutnání sladkých matcha květin přišly málo sladké, ale vypadaly na první pohled velmi vydařeně. Nejvíc nás ale zaujaly jejich dorty, u kterých se mi líbí, že mají zajímavé příchutě a každý z nich chutná originálně. Zkusili jsme jak matcha dort, který některým z nás chutnal. Mě však chutnalo více borůvkové brawnies, u něhož se holkám borůvkový krém opravdu povedl. Bez ochutnání nezůstaly ani kešu oříšky, které mi velmi chutnaly a byly hezkým zpestřením v jejich sladké nabídce. Uměla bych si je představit jako příjemné občerstvení k vínu. Holky z Rawberries jsou velmi šikovné. Jejich sladkosti je však vhodnější jíst, když máte chuť na něco sladkého a zároveň zdravého a neprokládat to ochutnáváním jiných sladkostí a dortů, jelikož už tak neoceníte přirozeně sladkou chuť použitých surovin, což se nám nakonec samotným stalo :)

Nemohla jsem však minout ani stůl Suzies's Goodies, která právě takové sladkosti nabízela. Její nabídku z větší části tvořily cupcaky a muffiny. Pro návštěvníky navíc upekla i špenátový quiche. Nejvíc mě ale zaujala její lízátka vytvořena z těsta a obalená různými polevami. Přišlo mi to jako velmi originální nápad, který určitě někdy vyzkouším sama. Je to takový dezert na špejli, malá sladkost, která potěší a nepotřebujete ani vidličku. Jen bych si je asi uměla představit trochu vláčnější. Poleva však byla moc dobrá. Mám nejraději takové ty malé velmi sladké dezerty, takové, u kterých stačí si dát lžičku dvě a člověk uspokojí svou chuť na sladké. Takový byl druhý dezert od Suzie. Základ tvořilo sušenkové těsto, na něm byl karamel a vše bylo zakryto vrstvou čokolády. Velmi kladně hodnotím zvolenou velikost, jelikož byl dezert opravdu velmi sladký, stačil jen malý čtvereček, aby člověk dezert ocenil.

Nejlepší ze sladké nabídky byly dorty od Dezertína. Jejich stůl se nacházel hned u vchodu, takže právě k nim jsme zavítali na obhlídku jako první. K jejich stolu jsem se pak vrátili až po ochutnání všech slaných věcí a byli jsme rádi, že na nás pak zůstal aspoň jeden kousek jejich čokoládového dortu, jelikož ostatní během chvíle zmizely. Nebylo to však žádné překvapení, protože dorty nejen lákavě vypadaly, ale taky neskutečně dobře chutnaly. Čokoládové dorty sama moc nemusím, proto spíše prezentuju názor mých kamarádů, kteří se nad dortem rozplývali, ale sama musím uznat, že korpus i krém byl nadýchaný. Kdybych měla ráda čokoládu jako ostatní, věřím, že by pro mě byl ze sladkých věcí, které jsme za celou neděli tam ochutnali, jasným vítězem.

Od kamaráda jsem měla možnost ochutnat i mrkvový dort přímo z nabídky kavárny Industra. Byl krásně voňavý, nadýchaný a vláčný. A jako taková příjemná a především originální tečka za celým nedělním polednem stráveným v Industře byl panák z červené řepy, mrkve a chilli, které bylo opravdu velmi pálivé. V poslední době jsem si však na ostrost zvykla, a tak na rozdíl od svých přátel jsem si nechala do panáku odšťavnit společně s ostatními ingrediencemi celou polovinu papričky. Panák příjemně zahřál, pomohl strávit všechny dobroty, které jsme ochutnali, a díky němu na nás snad nevleze ani žádný bacil.