Tanec - přirozený projev člověka

Přirozenou součástí života každého člověka je pohyb. Někdo chodí na procházky, někdo běhá, jiný tráví hodiny na posilovacích strojích nebo na skupinových lekcích. Pokud se však chcete rozvíjet nejen pohybově, ale i umělecky, můžete využít jeden skvělý nástroj, který spojuje pohyb a umění dohromady, a to tanec.

Tanec mě provázel celý můj život. Už jako malá jsem se učila propínat špičky a tančit podle hudby v Základní umělecké škole v Třinci, kam jsem začala chodit už v posledním roce ve školce. Na ty doby vzpomínám ráda. Nejdříve jsme se učily poslouchat hudbu a učily se první taneční krůčky. Později už to bylo o scénickém tanci, ve kterém se pojí prvky baletu a moderního výrazového tance. Díky hodinám jsem se naučila nehrbit se, ovládat své vlastní tělo a zlepšila si svou pohybovou paměť. Jelikož jsem byla docela šikovná a nejmenší z celého ročníku, dostala jsem se obvykle při vystoupeních do přední řady. Měla jsem ráda hlavně vystoupení. I když jsem byla před vystoupením hodně nervózní, světla reflektorů při tanečních akademiích pro rodiče mi nikdy nevadily a byla jsem vždy ráda, že jsem mohla rodičům předvést, co jsem se za ten rok naučila. I když mé pohyby nebyly určitě tak ladné, jak jsem si je ve své hlavě sama představovala, díky své píli jsem neměla nikdy problém naučit se choreografii.

A o tom to v té době především bylo - naučit se choreografii, kterou nás paní učitelka Kisialová naučila a předvést ji tím nejlepším způsobem, kterým jsme byly schopné. I když jsme se měly snažit do tance připojit i výraz, v té době to byl pro nás velmi obtížný úkol a tanec zůstával často u provedení dané choreografie. Celkově mi tanec na ZUŠ hodně dal. Naučila jsem se pravidelnému režimu, zlepšila svou ohebnost a pružnost a dostala jsem pohybovou průpravu, kterou využívám celý svůj život například i u takové činnosti jako je zavazování si bot. Ale tanec mě bohužel ovlivnil i negativně. Když je člověk stále obklopen zrcadly, začne se pozorovat a srovnávat s ostatními a kriticky se hodnotit. A z velké části i díky tomu jsem si vypěstovala nezdravý přístup k jídlu a hodnocení své vlastní postavy.

Na střední jsem (asi jako každý z vás) chodila na kurz tanečních, a to nejen jeden, ale hned několik. Hned dva roky za sebou jsem absolvovala jak základní, tak i pokročilý kurz. Taneční cvičky jsem na pár týdnů vyměnila za boty na podpatích. Mou přirozenou obuví jsou tenisky a botasky, takže jsem si musela chvíli zvykat tančit na podpatcích a v šatech a také se líčit na prodloužené. Byla to příjemná změna netančit obklopená jen holkami, ale tančit s partnerem. Navíc jsem už nemusela tančit podle klavíru, ale na krásné valčíky nebo latinsko-americkou hudbu.

Po přechodu na vysokou školu a přestěhování se do Brna jsem s tančení na 6 let skončila. Dospěla jsem, změnila se mi postava i priorita v životě a veškerý svůj čas jsem věnovala spíše škole. Začala jsem s taekwondem a intenzivními tréninky doma a na umělecký svět jsem na nějaký ten rok zapomněla.

Vše se změnilo minulý rok. Díky příteli, který chtěl mít doma tanečnici a nejen fitnessačku, která každé ráno skáče před obrazovkou notebooku a zvedá činky, rozhodla jsem se zase zavítat do světa tance. Sestra s tancem neskončila ani po přesunu do Brna, a tak jsem se nechala zlákat a začala stejně jako ona tančit contemporary dance s Dashou. Díky ní jsem získala trochu jiný pohled na tanec.

Už to není jen o striktním opakováním vymyšlené choreografie. Ne, že bychom stále jen improvizovali, ale i naučené vazby může člověk zatančit a procítit svým vlastním způsobem. Naopak čím víc se člověk uvolní a nenechá se svazovat pohledy ostatních, tím líp obvykle tanec vyzní. Je důležitější se tanečně vyvíjet a nejen umět zopakovat vazbu cviků. Dasha je velmi inspirující člověk. Předává nám nejen své taneční zkušenosti, ale i přístup k vnímání našeho vlastního těla a pomáhá nám objevovat naše pohybové možnosti. Tanec je totiž nejen pohybová aktivita, ale i způsob, jak se může člověk zrelaxovat, zapomenout na své starosti a povinnosti, protože v té chvíli se člověk soustředí jen na hudbu a prožití každého pohybu. Někdo chodí tančit, aby utekl od pracovních povinností, jiný zas od dětí nebo manžela. Ať už tak či onak, spousta z nás vnímá lekci tance jako hodinu a půl, kterou má jen pro sebe.

Už to není jen o tanci, ale i o uvolnění a věnování pozornosti vlastním pocitům. I když stále někteří z nás musí posouvat své bariéry při kontaktním tanci a překonat ostych z tančení před ostatními nebo sebou samotným, spousta z nás se krůček po krůčku zlepšuje. Ale i ten, kdo tančit neumí, se může zapojit. Proč také ne, každý má svůj vlastní způsob tance a díky tanci v kolektivu se může osmělit. Navíc, i když pro některé se může zdát, že tanec není fyzický náročný, i díky tanci si procvičíte svaly, získáte flexibilitu a protáhnete se, takže až už vás přestane bavit pobíhat po lese, nebo zvedat činky v posilovně, ale budete se chtít hýbat mnohem přirozenějším způsobem, tak si zkuste zatančit nebo se přihlásit na kurz k Dashi nebo na jinou taneční hodinu!