Vím, co jím: Setkání blogerů

Mysleli jste si, že zdravé jídlo může být jen beztvarý pokrm bez chuti a zápachu, který neobsahuje žádný tuk, cukr a sůl? Právě tento omyl se snaží vyvrátit organizace Vím, co jím, která se rozhodla uspořádat setkání s blogery, aby svou myšlenku o nejen zdravém, ale i chutném jídle šířila dál.

Minulou sobotu 14. 3. jsem zavítala společně s ostatním blogery do Laboratoria - Scuola di Cucina, kde se konají kurzy vaření především italské kuchyně. Nicméně pro účel setkání si tyto hezké prostory propůjčila iniciativa Vím, co jím, aby se setkala s námi blogery, poskytla nám zajímavé informace a dala nám příležitost si i něco uvařit.

Byla jsem potěšena, že jsem patřila mezi vybrané blogery. To však pro mě znamenalo brzké ranní vstávání, abych se z Brna dostala do Prahy. Nakonec však musím uznat, že to stálo za to. Místo setkání jsem bez problému našla a po milém přivítání jsme byli usazeni, abychom vyčkali, až se všichni sejdeme. Poté nás seznámili s plánem na nadcházející čtyři hodiny a také nám oznámili, že celou akcí nás bude provázet především MUDr. Václava Kunová.

Nejprve jsme byli obeznámeni s cíly a vizí iniciativy Vím, co jím, se kterými jsem vás seznámila dříve už i já v článku zde. Pak se slova ujala MUDr. Václava Kunová, aby nám poskytla informace ohledně spotřeby soli v ČR, které iniciativa věnovala celý minulý týden. Dozvěděli jsme se, že jsme třetí největší konzumenti soli v Evropě. Místo doporučovaných 5 g soli konzumují Češi v průměru až 13 g. Přispívá k tomu především složení naší dennní stravy, která ji obsahuje nadbytek narozdíl od zeleniny a ovoce, kterou Češi příliš nekonzumují a která by pomohla aspoň snížit dopad soli na organizmus. Zajímavou informací byl také obsah soli v pečivu. O výsledcích jejich výzkumu se můžete dočíst v článku zde. Při nakupování soli v obchodě však již není potřeba příliš řešit, zda obsahuje jód, či nikoliv, protože většina populace v ČR díky změně jídelníčku obecně jejím nedostatkem netrpí. U přednášky však nezůstalo, rozpoutala se i zajímavá diskuse na toto téma.

Své nám řekla také foodstylistka a fotografka jídla Lenka Foltýnová, která se zabývá focením nejen pro reklamní agentury, ale také je spoluautorkou knížky o sendvičích. Prozradila nám tajemství "dokonalé" fotografie jídla. Vše začíná v obchodě. Zásadní je výběr správných surovin. Nejlépe je koupit si větší množství, neboť z celého trsu petrželky můžeme ve výsledné fotografii použít jen jeden lístek. Už během vaření bychom však měli myslet, jak bude jídlo na talíři vypadat. Měli bychom si promyslet, jak velký kus masa budeme servírovat, jak ho nakrájíme apod. Suroviny však není potřeba zcela dovařit. Uchovají si totiž lepší tvar. Také zálivkou na salát můžeme šetřit. Důležitější je, aby nám salát nezvadl, než aby bylo na talíři přesné množství zálivky podle receptu. Vhodnější je servírovat malé porce. Při focení kaší je sice problém s kompozicí, ale pokud uvaříme kaši hustší a vytvoříme na kaši vír, který dozdobíme použitými surovinami, např. čerstvým ovocem a něčím zeleným, tak i kaše může vypadat velmi hezky. Slečna Foltýnová se snaží fotit, co možná nejautentičněji, ale prozradila nám, že si pomáhá drobnými triky jako použitím vody místo vývaru, nebo jeho vyčištění pomocí JARu.

Zajímavou otázku položila MUDr. Kunová, která se zajímala o focení jídla v restauraci. Základem je fotit z úhlu, ze kterého jídlo vidíme my osobně, nebát se přiblížit mobil co nejblíže talíři a fotit s mobilem vzhůru nohama. Při focení jídla doma je však nejdůležitější použití stativu. Světlo si můžete nachytat i pomocí odrazů od okna, ale bez stativu je obtížné dosáhnout velmi dobré fotografie. Poradila nám, ať používáme nejlépe bílou keramiku a jako blogeři ať si najdeme svůj vlastní styl focení a používáme stejnou sadu nádobí a příborů, aby, když naše fotografie někdo uvidí, byl schopen si je k nám přiřadit a poznat nás podle jejich stylu.

Po zajímavé přednášce jsme se přesunuli už do kuchyně. Rozdělili jsme se do dvojic nebo trojic a začali jsme pozorovat práci MUDr. Kunové, která za pomocí ostatních členů orgranizačního týmu začala s přípravou obdoby tiramisu. Myslíte si, že tiramisu by se na jídelníčku člověka žíjícím zdravým životním stylem objevovat nemělo? Pokud nahradíte mascarpone ricottou, která obsahuje méně tuku a do krému použijete méně šlehačky a cukru, tak si stále můžete pochutnat a při malé porci tohoto dezertu do sebe nedostanete tolik cukru a tuku, které by vám mohlo uškodit a stále mohou být vaše chutě na sladké příjemně uspokojeny. Každý jsme dostali skleničku a mohli jsme si z připraveného krému a piškotů, které jsme namáčeli do kávy s Amarettem, připravit porci pro sebe, kterou jsme pak nechali v lednici odležet.

První položkou na zdravém menu však byl čočkový salát s kozím sýrem a ořechy. Společně se nechala vařit čočka pro všechny, která se nemusela předmáčet, a mezitím jsme si připravili zbytek. Opražili jsme na suché pánvičce vlašské ořechy a následně také zeleninu, kterou jsme dochutili. K dispozici jsme měli jak recepty, tak připravené ingredience v požadovaném množství. K zelenině jsme přidali čočku, petrželku a výsledný salát jsme naservírovali na talíř. Přidali jsme sýr a ořechy a kdo měl zájem, tak si mohl za pomocí fotografky Lenky Foltýnové jídlo vyfotit. Byla jsem mezi posledními, jelikož jsem si se servírováním dlouho hrála. Dostala jsem ale díky tomu pár užitečných rad, jak si nastavit foťák a na co si dávat u focení pozor. Pak jsem se konečně dostala i k ochutnání toho, co jsem si sama připravila. Luštěniny jsem kdysi moc nevyhledávala, protože jsem nenatrefila na úpravu, která by mi chutnala. Dnes už některé druhy například čočku nebo cizrnu v oblibě docela mám, ale kvůli nežádoucím účinkům na mé trávení se jich bohužel musím vyhýbat. Tento salát mi velmi chutnal, i když v něm šel docela dost cítit celer a přidala bych asi více mrkve, která by jídlo přírodně dosladila. I kozí sýr, ke kterému jsem se zatím ještě moc často nedostala, byl v salátu zajímavý. Každopádně salát hodlám vyzkoušet i doma.

Poté, co všichni dojedli jsme se přesunuli zpět, abychom si připravili flank steak s karamelizovanými kapustovými růžičkami a grilovanou polentou. Polentu se opět dělala pro všechny zároveň, a tak jsme se mohli soustředit na přípravu steaku, který jsme jen pár minut orestovali na lžičce oleje, víc nebylo také potřeba. Pokud má člověk kvalitní pánev, tak není nutné používat ani tolik tuku. Na závěr jsme orestovali předvařené růžičkové kapusty na zkaramelizovaném cukru.

Zjistila jsem tak, že není potřeba příliš hodně cukru, aby vzniklo dostatek karamelu pro obalení kapusty. Na závěr jsme ogrilovali polentu a mohli jsme servírovat. Jelikož jsme s přípravou docela spěchali, nepropekli jsme maso, jak bychom mohli, ale jelikož mi syrové maso nevadí, tak mi stav medium-rare vyhovoval a v kombinaci s polentou mi velmi chutnal.

Příjemnou tečkou na závěr byla odlehčená verze tiramisu, na které jsem si pochutnala. Pak už jsme jen zhodnotili strávený čas a dostali malou pozornost od Vím, co jím. Byla to taška s jejich logem a výrobky - olej s máslovou příchutí, ovesná kaše Nomina, čerstvá bylinka v květináči a zrnková káva. Vzala jsem si věci a vydala se zpátky na Florenc, abych stihla autobus zpátky do Brna.

Program akce byl hezky vymyšlený. Líbilo se mi zapojení foodstylistky a také zajímavé recepty. Jsem ráda, že organizace našla tak příhodné místo, které akci vyhovovalo. Všechno jsme stihli během plánovaných čtyř hodin a přitom jsme nemuseli nijak chvátat. Ze setkání jsem si odvezla spoustu užitečných informací, rad a inspirace pro další vaření a články. Jediná škoda je jen můj pocit, že když člověk přijede do Prahy, tak si připadá strašně malý a v úplně jiném světě. Zdá se mi, že akce pořádané v Brně jsou vždycky přirozenější, srdečnější a takové prostě normálnější. Hold Pražačka ze mě prostě nikdy nebude :)